Namche
– horoškola v Praze 8

Na lezeni chodim druhym rokem. Poznala jsem dost treneru a vsechni jsou simpaticti a ochotny pomoct a naucit. Kolektiv je super a treninky jsou zabavne.

Roku 2019 jsem se rozhodl absolvovat horoškolu. Bohužel z nedostatku času jsem se k tomu nedostal. Potom jsem našel v Namche kurz ZL1 a roku 2020 s instruktorem Tomášem Krausem, jsem ho absolvoval. Tomáš je velmi znalý svého řemesla a rozhodl jsem se s ním pokračovat dál na navazující kurz ZL2, který jsem absolvoval 6x a ZLT, který jsem alsolvoval 3x. Instruktora Tomáše velmi doporučuji. Určitě si některé kurzy s Tomášem znovu zopakuji.

Syn navštěvuje lezeckou školu Namche od roku 2021 , začínal v kroužku mladších dětí, poté u starších a v současnosti již navštěvuje tréninky. Nemůže si vynachválit kolektiv, atmosféru a hlavně skvělé instruktory.  Na tréninky se vždy těší, stejně jako na jednodenní lezecké akce venku, a na letní tábor 😊

Začal jsem v Namche v roce 2004 se Základy lezení I a už jsem lézt nikdy nepřestal. Teď mě živí výškové práce a kamarády z kurzu stále potkávám na pivu a jedna lezkyně je mi parťákem nejem na laně.

syn Albert, chodí na lezecký kroužek asi 5 let, oba jsme nadšeni z organizace, prostoru , Albert samozřejmě z trenérů .... našel si tam kamarády . Moc rád se vydával na jednodenní lezeclé akce a účastnil se posledního prázdninového týdne . 

Moje 3 děti Anna, Jan a Jakub chodily na lezení od školky asi od roku 2012. Nejprve do kroužků pro  mladší, pak i starší děti. Naučili se spolupracovat, překonávat těžké situace, podporovat se navzájem s kamarády. Nejraději vzpomínáme víkendová na lezení na skalách v Bechyni a Černolicích. Lezení je skvělý sport, vlastně nám lezení doporučil ortoped na skoliózu dcery. Kluci se pak přidali. A rozhodně nelitujeme. Skvělá parta trenérů a dětí, nikdo si na jic nehraje, protože na stěně i na skále nemůžete machrovat. Děkujeme Vlaďce za organizaci.

Chodila jsem na skialpech a kluci mě nechávali pod vrcholem, protože jsem neuměla lézt na skále. V časopise Marrianne !!! jsem uviděla fotku Soni, jak leze na stěně s odkazem na kurz, a okamžitě se k ní přihlásila do kurzu v roce 2004. Díky Soně jsem už lezla ve velkých horách na 4 kontinentech a po letech jsem se potkala s kamarádem z 1. kurzu a už 10 let podnikáme vše spolu. Díky Soni

Lezecký kroužek navštěvuji asi pět let, začínala jsem v kroužku starších dětí a před dvěma lety jsem přestoupila do climbing klubu, kde jsem dodnes. Instruktorů jsem za tu dobu vystřídala několik, ale můžu říct, že za celou dobu jsem byla spokojená. Každý instruktor přinese do výuky něco svého originálního a ze všech zkušeností si něco nesu dál. Obzvlášť jsem se ale našla v climbing klubu, vyhovuje mi totiž menší kapacita a tudíž i větší zaměření na jednotlivce. Nyní už pomáhám jako instruktor u malých dětí. 

Chodila jsem do kroužku od 2022 (starší děti - Ondra, Anička, Markéta), do klubu (Danda) a do tréninku (Dan), kde pokračuji do teď. Celkově jsem si všechny kurzy užila a hodně moje lezení posunuly.

Do lezeckého kroužku jsem začal chodit v roce 2019, když mi bylo 10 let. Později jsem přešel do Klubu, kde jsem nejdřív trénoval s Tomem Krausem a potom s Vojtou. V roce 2022 jsem začal kombinovat trénink s Danem a Klub s Dandou – každý týden jsem chodil jeden den sem a druhý tam. Dnes už chodím jen do tréninku s Danem a cítím, že se pod jeho vedením neustále zlepšuji. Za těch šest let, co lezu na Palmovce, jsem potkal spoustu skvělých lidí – dětí i instruktorů. Měl jsem možnost zúčastnit se řady skvělých akcí – letních i příměstských táborů, jednodenních i vícedenních výjezdů do skal. Díky nim jsem získal spoustu zkušeností a skvělých vzpomínek.

Na kurz jsem začala chodit ve 2014, odchodila jsem ZL 1 i 2 a potom i ZLT s Mártym. Navázala jsem na kurzy tréninkem, který taky vedl Márty. Ten se nám věnoval maximálně, včetně jarního lezení v Úněticích a letního v Českém ráji na Vidláku. Když nám tragicky odešel, pokračujeme na Palmovce jako skupina v trénincích, ale už bez instruktora.